Krátké ohlédnutí za historií kostela sv. Jana Křtitele v Újezdě pod Troskami.
Pravděpodobně od 14. století byl Újezd rozdělen na Horní a Dolní. V rámci organizace
církevní správy patřily oba Újezdy do Jičínského děkanátu a ten do Královéhradeckého
arciděkanství. V Horním Újezdě byl kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli a v Dolním Újezdě
sv. Filipu a Jakubu. U obou kostelů byly fary a hřbitovy. Krátká vzdálenost mezi kostely
svědčí o existenci dvou samostatných dvorů-tvrzí. Oficiální zmínka, že v Oujezdě byly dva
dvory, je v roce 1559. Majitelé Oujezda, Trosek i kostelů se často střídali. K nejvýznamnějším
majitelům obce patřil Albrecht z Valdštejna.
Dolní kostel sv. Filipa a Jakuba asi v roce 1771, je uváděno i datum 1775, vyhořel od blesku,
uvažovalo se o stavbě nového kostela, ale jelikož měl být větší, neodpovídalo místo, a tak
ruiny dolního kostela zde stály dlouhou dobu, zhruba 93 let, až do roku 1868, kdy se na tomto
místě začala stavět škola. Z vyhořelého kostela se zachránil oltářní obraz sv. Filipa a Jakuba,
který byl dán do nového kostela s. Jana Křtilete jako boční oltář.
Původní kostel sv. Jana Křtitele stál na témže místě a byl zde hřbitov i fara. Starý kostel byl
zchátralý a několikrát opravován (1850 a 1859). V 60 letech 19. století se zástupci Újezda
a okolních obcí snažili o vybudování nového kostela, sloučení obou hřbitovů a vybudování
nové fary, a tím o vytvoření farnosti Újezd s vlastním knězem. V roce 1874 došlo k oddělení
celé farnosti od farního úřadu Libuň, a tak se Újezd stal samostatnou farností s připojenými
obcemi Hrdoňovice, Semínova Lhota, Troskovice, Tachov, Jivina, Ktová, ale farnost nadále
spravoval farář páter Vincenc Rameš z Libuně až do roku 1879, kdy byl v Újezdě dosazen
první farář páter František Matoušek. Stavební plány vypracoval Ing. Josef Prevot, který
prováděl přestavbu zámku Sychrov pro majitelé rodu Rohanů a též probíhala jednání o stavbě
nové fary. Stavební plány byly schváleny 14. ledna 1866.
Položení základního kamene je zmíněno k datu 28. 5. 1867 se slavností s jeho svěcením, které
provedl libuňský farář Pan Antonín Marek. Novostavba kostela sv. Jana Křtitele byla
vysvěcena 24. června 1871. Stavba kostela je navržena jako chrám se třemi stejně vysokými
loděmi, na východní straně je připojen půlkruhově uzavřený presbytář a na západě hranolová
věž se vstupním portálem, je ojedinělá svým stavebním provedením. Stavba je vybudována
z neomítaných pravidelných pískovcových kvádrů. Výstavba kostela stála bez varhan
a výmalby 19 tisíc zlatých. Celý interiér je omítnutý a bohatě zdobený ornamentálními
malbami z roku 1888 od pražského malíře Jana Mülera za cenu 1.250 zlatých, v okrese Jičín
ojedinělý.
Vybavení kostela bylo nové v pseudorománském stylu. Dřevěný hlavní oltář, na
němž je obraz s námětem sv. Jana Křtitele, namaloval zřejmě malíř Josef Vojtěch Hellich.
Boční oltář s obrazem Panny Marie je od akademického malíře Antonína Lhoty, oltář sv. Filipa
a Jakuba je z vyhořelého kostela. Soubor obrazů křížové cesty pro újezdský kostel vytvořil
akademický malíř František Majšaidr ze Železného Brodu za cenu 567 zlatých a 94 krejcarů.
Varhany dodal Josef Prediger, postaveny byly 27. 6. 1870. Několikráte musely být
opravovány.
Na kostelní věži byly umístěny 3 zvony, sv. Jan Křtitel byl největší, o váze 528 kg, přelit
v Praze, střední sv. Jan Nepomucký, zde asi došlo v průběhu let k výměně zvonu, protože je
uváděn i nápis sv. Filipa a Jakuba, váha 158 kg a nejmenší Panna Marie, k němu nejsou
informace, pouze že sloužil jako umíráček. Svěcení zvonů provedl děkan Antonín Marek
z Libuně 17. června 1871. V roce 1916 byly všechny tři zvony zabaveny. V lednu 1918
podlehly rekvizici také píšťaly z varhan. Nové zvony byly pořízeny z darů a veřejné sbírky,
v roce 1926 odlity firmou Josefa Šidlikovského z Lomnice nad Popelkou, nesly stejná jména.
Za 2. světové války podlehly opětovně rekvizici, 23. 3. 1942 byly sneseny z věže a odvezeny
do Prahy, další jejich osud není znám, dodnes nebyly nahrazeny, na kostele zůstal jen
umíráček.
V roce 1874 došlo k oddělení celé farnosti od farního úřadu Libuň, a tak se Újezd stal
samostatnou farností, ale farnost nadále spravoval farář páter Vincenc Remeš z Libuně až do
roku 1879, kdy byl dosazen první farář páter František Matoušek. První biřmování bylo
v Újezdě 3. 6. 1889. Schodiště od silnice ke kostelu bylo vybudováno v roce 1897. V roce
1891 bylo pod kamennou hřbitovní zdí vysázeno 31 kaštanů a několik lip.
Kostel byl 2x vykraden, 7. listopadu 1919 a 8. května 1944, tento lapka byl z Lomnice nad
Popelkou a jelikož měl více prohřešků, byl odsouzen a popraven.
Od roku 1882 se psala Pamětnice, neboli kronika fary Újezd pod Troskami, kterou založil
první farář na tomto kostele František Matouš, zhruba 11 let po vysvěcení nového kostela.
V Pamětnici jsou zaznamenány střídání kněží na této farnosti, v některých místech počasí
i úroda v daném roce, kolik bylo křtů, svateb ale i pohřbů.
Poslední zápis v této Pamětnici je začátek roku 1950 a pak jen poznámka z 8. 3. 1991, že tato
Pamětnice byla nalezena a předána panem Votrubcem, faráři panu Bílkovi, protože byla
vyhozena mezi ostatními věcmi po uzavření této fary. Nyní je uložena v archivu
v Litoměřicích.
Jaká byla pravděpodobně cesta Újezdeckých zvonů
Z Protektorátu Čechy a Morava bylo za II. světové války odvezeno a přetaveno na zbraně 9801
zvonů. Z věží kostelů a radnic jich zmizelo až 90 %. Nařízení, kterým byly rekvizice zahájeny,
bylo vydáno 26. 11. 1941 a zvony byly shromážděny a odvezeny v létě následujícího roku.
Se zvony je spojena řada důležitých událostí naší historie a mnoho osudů. Válečné rekvizice
proto znamenají nejen devastaci zvonů, ale i společnosti a lidských pout.
Skutečnost zcizení 9801 zvonů připomíná zvon, který je mementem této kulturní ztráty. Tisíce
umlčených hlasů nahradí jeden hlas živý a silný. Za každý zničený zvon je vložen jeden
kilogram do nového zvonu o celkové hmotnosti 9801 kg. V současné době je Zvon # 9801
umístěn na Smíchovské náplavce, ale do budoucna bude stát na místě, odkud byly rekvírované
zvony odvezeny, na Rohanském ostrově. Vytvoření nového zvonu – památník odvezených
zvonů organizovalo sdružení Sanctus Castulus, z.s. z veřejné sbírky.
Podrobnosti naleznete na webových stránkách https://9801.cz/
